Jak už to tak bývá, na cestu poznání mě přivedla krize 🙂 Tenkrát před deseti lety to byla krize partnerská. Vztahy založené na závislosti mi přestaly dávat smysl a já cítil obrovskou potřebu změny a osvobození. A jak se říká „Když je žák připraven, učitel se vždy najde“. Já měl to štěstí, že jsem potkal Ingrid, moudrou ženu s hlubokými vhledy a velkými životními zkušenostmi, která je nyní mou drahocennou kolegyní zde v Mindfulness akademii.

Stala se mým Morfeem a nabídla mi červenou pilulku. Varovala mě, že to, co uvidím a poznám se mi nebude líbit a bude to těžké. Já, podobně jako Neo jsem se nenechal odradit a netuše, co se skrývá v zemi za zrcadlem, se rozhodnul zjistit, jak hluboko vede králičí nora a červenou pilulku si vzít.

Začal jsem se na svět dívat jinýma očima, cvičit svou mysl, zůstat v klidu a ústraní, dívat se do svého vnitřního světa, rozvíjet svou emoční inteligenci. To, co jsem objevoval bylo obrovské. Ne vždy to sice bylo příjemné :-), ale měl jsem takové heslo:

„Zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je intenzivní“. Později jsem ho raději změnil na „Zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je vědomý.“ To funguje mnohem lépe:-)

Poznání, že situace, které se mi dějí nejsou náhody, ale že jsou obrazem mého myšlení a že mám plnou zodpovědnost za svůj život, mi sice daly do rukou kormidlo mého života, ale na spokojenosti nepřidaly. Moje fixní myšlení, vybudované výchovou mých rodičů a školským systémem se s tím nedokázalo popasovat. Snaha mého ega mít věci pod kontrolou byla tak silná a očekávání tak velká 🙂

Postupně se mi však začalo dařit svoje naučené vzorce měnit, zlepšily se mé vztahy k druhým lidem, prohloubily se a staly osobnější. Pořád to však byla docela dřina. Jaksi v tom chyběla spokojenost. Byla tam taková klasická pastička na každého, kdo se věnuje svému rozvoji. Až budu mít za sebou další výcvik, tak už to budu mít vyřešené. Je to příběh o tom, jak se osobní rozvoj stává překážkou osobního rozvoje.vAle to je jiný příběh a přečtěte si jinde.

Přestal jsem být kompatibilní se systémem „Divide et impera“ a rozhodl jsem se odejít z univerzity, kde jsem v tu dobu působil.  Byl jsem už unavený z rigidního systému, který se příliš měnit a zlepšovat nedokázal a ze kterého vypadávali studenti typu „majitel diplomu“, nikoliv „člověk s rozvinutým myšlením“ a rozvíjet s kolegou Honzou vlastní projekty věnující se zefektivňování učení, tzv. metalearningu.

Jako člověka z IT branže mě zajímaly i technologické možnosti, jaké nabízí současný moderní svět. Mobilní telefony, neustálé notifikace a přísun informací jsou jistě rizikem, které nás od vědomého bytí a žití v přítomnosti odvádějí, ale zároveň jsou i příležitostí, která nám je může pomoci rozvíjet. Hodně mě v tomto směru inspirovala kniha Druhý věk strojů, která hovoří o tom, že se nacházíme v době, kdy vzhledem k exponenciálně rostoucímu výpočetnímu výkonu rutinní mentální práci prostě nahradí stroje a že naše mzda se v budoucnu odvíjet od toho, jak dobře budeme umět se stroji spolupracovat. Takže bude asi lepší je využívat i pro náš osobní rozvoj, než se mu bránit 🙂

Skoro celý rok jsem používal aplikaci Headspace. Je naprosto výborná, intuitivní a názorná, vše vedené hravou a zábavnou formou.  Stále používám některé jejich animace jako názorné ukázky. Všem doporučuji vyzkoušet. Pomohlo mi to poznat mnohé rozměry mindfulness  a přenést je do svého života. Je prostě dobré, když máte stále po ruce svého meditačního učitele, ať už zrovna vysíláte SOS signály, nebo se kocháte západem slunce u kávy na zahrádce venkovského hostince:-) Díky této inspiraci jsme do Mindfulness akademie zařadili podobný ryze český program Bettermind, který vytvořil kolega Honza. Více o různých online nástrojích se dozvíte v jiném článku.

Pořád jsem však jel hodně na výkon. Přes den jsem pracoval jako projektový manažer pro jednu IT korporaci korporaci a po večerech jsem rozvíjel vlastní vzdělávací projekt. Dostal jsem se do kolečka work-sleep-repeat, meetingů, kde se vás šéf neptá, co se podařilo, ale za co by vás mohl potrestat, tasků, které nemají smysl, ale musí být ASAP. Možná to také znáte…

Málo jsem odpočíval, nebyl jsem odolný proti stresu, cítil jsem se po tlakem, ráno se budil s úzkostí, neustále jsem hlavě omílal krizové scénáře, jako partner jsem byl necitlivý. A tak se mi podařilo ukázkově vyhořet. Bylo jasné, že už v tom nemohu pokračovat.

To byl jeden ze zlomových okamžiků a jsem za něj hluboce vděčný. Uvědomil jsem si, že potřebuju pravidelnou a systematickou kontemplativní praxi a změnit svůj postoj z výkonu na flow. V tom mi právě pomohl kurz mindfulness. Myslím, že zachránil můj zdravý rozum.

Měl jsem obrovskou motivaci a chuť, skvělé vedení a dost času. Postupně jsem obnovil a zvětšil svůj kognitivní zdroj, uvolnil se a nalezl vnitřní klid uvnitř sebe samotného. Meditace se stala pravidelnou součástí mého života a já dokážu hledat zdroje a odpovědi na své otázky uvnitř sebe. Zlepšila se moje koncentrace a kreativita a schopnost uvolnění se po výkonu. Začal jsem lépe rozpoznávat stres a redukovat ho před i po zátěžových situacích. Zlepšila se moje komunikace a snížilo množství konfliktů s druhými lidmi. Stal jsem se empatičtější, vnímavější a laskavější, začal jsem se mnohem častěji spontánně smát a všímat si drobností, které mi dokážou vyvolat pocit radosti.

Neznamená to jen, že si každé ráno najdu 20 minut v ústraní, ale hlavně že si i v průběhu dne si najdu chvilky pro sebe, jakkoliv krátké, kdy se vrátím k sobě a dokážu vědomě poodstoupit od emocí, které přichází.

Analytická vložka:  To je pěkné povídání, ale dosti subjektivní. Jako vystudovaný technik jsem si tyto své pocity také chtěl změřit. Využil jsem k tomu standardizovaný dotazník 5 aspektů všímavosti, který najdete zde.

A tady na grafu vidíte, jaké jsou moje mindfulness výsledky.  Graf ukazuje, jak se rozvíjelo mých 5 aspektů všímavosti (pozorování, popisování, vědomé jednání, nehodnocení, nereagování a celkové skóre a spokojenost) v průběhu času.

Modrá barva ukazuje stav na začátku kurzu. Červená je po skončení kurzu po 2 měsících a zelená je s odstupem po dalších 2 měsících od skončení kurzu.  Po celou dobu jsem denně praktikoval meditace všímavosti v délce cca 15-25 minut.

Z výsledků je vidět, že téměř ve všech aspektech došlo ke zlepšení u některých k poměrně výrazným. Graf opravdu odpovídá mému subjektivnímu pocitu hlubokého vnitřního klidu a přijetí, ze kterého čerpám sílu do všech každodenních situací, jak jsem psal výše.

Doufám, že vám můj příběh trochu pomohl nahlédnout, jak mindfulness může pomoci i vašemu životu, aby byl spokojenější a plnější. Pokud vás zajímají konkrétní detaily, budu rád za vaše dotazy.